Kreslení je přirozenou součástí našeho každodenního projevu. Jsme společenští a komunikaci mezi sebou i sami se sebou prožíváme všemi smysly. Také ruce se naší komunikace s okolím chtějí účastnit. Dotek je vlastně úplně nejdůležitější životní projev. V doteku cítíme nenahraditelný bytostný prožitek. Zároveň poznání, že naše doteky zanechávají za námi trvalé stopy nás inspiruje k dalšímu objevování života. Kresba se vyvíjí jako jedna z nejkomunikativnějších forem našeho života. Ať už je to vnímání křivky při pohlazení, gestikulace rukou např. při hovoru nebo cílené zapojení obrazotvornosti při kreslení. K rozvíjení náročnějších projevů nás nutí touha po intenzivnějších prožitcích, v kterých cítíme zdroj životní síly.